Dvoukapalinová povaha He II umožňuje existenci i jiných zvukových módů, než je běžný zvuk, známý v klasických tekutinách, jakožto vlny hustoty (respektive tlaku).
V He II tento klasický mód realizují dvě složky (normální a supratekutá) oscilující ve fázi, čímž vzniká vlna hustoty a nazýváme ji "první zvuk". Rychlost prvního zvuku se spojitě mění mezi He I a He II od 180 m/s při teplotě 4,2 K až k 240 m/s při nízkých teplotách. Naopak, osciluje-li normální a supratekutá složka v protifázi, vzníká netlumená vlna teploty (entropie), jejiž hustota a tlak zůstává konstantní. Takové vlně se říká "druhý zvuk" a v He II je dobře definována mezi lambda přechodem a teplotou přibližně 0,8 K.
První zvuk = vlna hustoty/tlaku
Druhý zvuk = vlna teploty/entropie
Kromě toho známe ještě "třetí zvuk", který existuje v supratekutém filmu a je spojen s jeho vypařováním a opětovnou kondenzací. A nakonec, mód zvaný "čtvrtý zvuk" se šíří supratekutými děrami a jinými prostředími, které jsou pro viskózní normální složku těsné. Poznamenejme nakonec, že se lze setkat i s pojmem "nultý zvuk", který se někdy používá pro popis oscilací na Fermiho povrchu kvantových kapalin jako je například 3He. Tento zvukový mód se ale netýká He II.
